Hrady a zámky

Zřícenina hradu Oheb

Hrad Oheb je situován na vrcholku skalnatého výběžku rulového masivu pravého břehu sečské údolní přehrady, nad jejíž hladinu vystupuje 75 m vysoký převis orientovaný na jihozápadní stranu, na němž vévodí domonanta strážní věže. Je to právě ono torzo hradu, které je viditelné ze zátoky s ostrůvkem, jež tvoří krajní článek cca 100 m pásu dělostřelecké fortifikace, aby palebnou silou odradila každého nepřítele od jeho dobyvačného úmyslu. Spolu s okružní hradbou, která obtočila hrad na severovýchodním svahu a po zalomení vlevo k západu pokračovalal až před hradní palác, kde končila, byla vystavěna v 70. letech 15. století. Je tedy z celého hradu nejmladší a nejlépe zachovaná.

Prvním varováním bylo otevřené nepřátelství resp. boj uherského krále Matyáše proti Jiřímu z Poděbrad, započatý na jaře roku 1468. Avšak skutečné nebezpečí pro české království hrozilo počátkem r.1469, a to když Matyáš s vojskem přitáhl k Brnu a přispěl k pádu obleženého Špilberku, aby se vzápětí vydal na pochod do Čech. Táhl po trstenické stezce přes Litomyšl, Vysoké Mýto, a Hrochův Týnec. Zde se k němu připojily oddíly Jednoty zelenohorské pod vedením Zdeňka ze Šternberka a společně zamířili ke Kutné Hoře. Král Jiří narychlo sebral kolem toho města 12 000 branných mužů, s nimiž vytáhl proti nepříteli k Čáslavi, kde se opevnil a Matyáše očekával za vozovou hradbou v plné zbroji. Matyáš se však přímého střetu obával, neboť mu chyběl proviant a píce pro koně jeho početné jízdy. Zavelel proto (25.února) k ústupu podél úpatí Železných hor ve směru Žleby, Ronov, Uhelná Příbram a Chotěboř. Jiří nepřítele nepronásledoval, táhl současně s ním a v lepším terénu jej předhonil a nedaleko Vilémova mu přehradil ústupovou cestu. Matyáše dostal do sevření, z něhož pro úbočí Železných hor nebylo úniku. Začal tudíž vyjednávat o příměří, které bylo umluveno ve vsi Uhrov u Vilémova (27. února 1469).

Majiteli hradu Oheb byli v té době Trčkové z Lípy, z nichž Burián (zemřel 1468) patřil k věrným přívržencům krále Jiřího, podporoval ho vojensky a působil v diplomatických službách.

Vyspělé opevnění Ohebu s flankovacími věžemi, z nichž bašta u brány je analogií stejného opevňovacího článku na Helfembarku u Bavorova z let 1477-83 a odpovídá systému z pozdní doby poděbradské či počátku doby jagellonské. Čelní hradba Ohebu z 15.století demonstruje použití aktivní dělostřelby v případě jeho obléhání a ztečení. Záměr majitele byl, aby jeho sídlo rozhodně čelilo nepřítelikterý rozséval zkázu i smrt kamkoliv dorazil a četné vsi vypálil - žel i na Chrudimsku.

Návštěvník je před prohlídkou hradu upozorněn, že se v jeho prostorách může pohybovat pouze na vlastní nebezpečí.

Zřícenina hradu Lichnice

538 43 Třemošnice, Tel.: 469 663 755 nebo 469 611 133, web: www.castles.cz/hrad-lichnice/

Mohutný skalnatý ostroh, nacházející se asi 15 kilometrů východně od Čáslavi poskytl svou výhodnou polohu se strmými srázy opevněnému hradišti již někdy v druhé polovině 12. století. Na stejném místě vznikl později kamenný hrad, nazývaný nejdříve Lichtemburk a až později Lichnice. Stavitelem hradu byl Smil z Lichtemburka, který se společně se svým králem Přemyslem Otakarem II. zúčastnil roku 1260 vítězné bitvy u Kressenbrunu a který pro krále vykonával různá diplomatická poslání. V období před rokem 1333 získal hrad výměnou král Jan Lucemburský. Jeho syn, král Karel IV. zařadil Lichnici mezi královské hrady, které neměly být dávány do zástavy, což potvrzuje její velký význam.

V době husitských válek usilovaly o hrad obě válčící strany, tj. přívrženci krále Zikmunda i husité. Východočeští sirotci (tak se nazývali husité ve východních Čechách po smrti vojevůdce Jana Žižky) obléhali Lichnici přes rok, než se posádka na podzim 1429 vzdala a využila možnost volného odchodu.

V únoru 1469 přispěla posádka hradu k odražení zákeřného vpádu uherského krále Matyáše Korvína do Čech. Roku 1490 vykoupil lichnické panství král Vladislav II. Jagelonský a daroval ho dědičně Mikuláši Trčkovi z Lípy. Doba vlády Trčků na Lichnici znamenala povznesení a rozvoj hradu. Byly vystavěny předsunuté hradby, před kterými ještě navíc vzniklo městečko zvané Podhradí se samostatným opevněním. Roku 1637 převzal celé panství císař Ferdinand II. a byla zde umístěna vojenská posádka. Ta hrad udržela, třebaže se v roce 1646 podařilo Švédům zradou zajmout jejich velitele. O dva roky později, po podepsání míru, kterým skončila třicetiletá válka, vydal císař Ferdinand III. rozkaz zbořit hrady, které by se mohly stát opěrnými body nepřítele. Bohužel, tento rozkaz byl na Lichnici splněn a třebaže neznamenal přímo zkázu hradu, způsobil jeho pozvolný úpadek a pozdější zpustnutí této kdysi hrdé pevnosti.

Státní zámek Slatiňany

538 21 Slatiňany, Tel.: 469 681 112, web: www.zamek-slatinany.cz

Středověkou tvrz přestavěl architekt U. Aostalli na renesanční zámek (1580 - asi 1590), opravený po roce 1669 a znovu před rokem 1755 za Jana A. Auersperga. V letech 1800 - 1822 došlo k rozsáhlejší klasicistní přestavbě. Zámek Auerspergové modernizovali nedlouho poté znovu, tentokráte v neogotickém stylu.

Zámek má interiéry vybavené četnými rozličnými exponáty, které však mají společný motiv - koně. Expozici tvoří nejen umělecké i běžné předměty týkající se chovu koní, ale i obrazy, sochy, porcelán a fajáns s týmž motivem. O tom, že koně měli rádi i nejslavnější umělci své doby svědčí obrazy J. Mánese, J. Hamiltona, D. Velázqueze a plastiky od Adriana de Vriese a J. V. Myslbeka.

Státní zámek Litomyšl

570 01 Litomyšl, Tel.: 461 615 067, web: www.zamek-litomysl.cz

Zámek v Litomyšli, jedna z nejvýznamnějších renesančních památek v Čechách, vznikl na místě sídla Kostků z Postupic, když se roku 1567 stali majiteli panství Pernštejnové. Vratislav z Pernštejna, jeden z nejmocnějších šlechticů v království, nechal vystavět zámek v letech 1568-1581 v podobě dvoupatrové čtyřkřídlé budovy se čtvercovým nádvořím. Hodnotná architektura je především dílem v Čechách působícího architekta vlašského původu Giovanniho B. Aostalliho (do roku 1575) a jeho synovce Ulrika Aostalliho. Do novostavby byly pojaty starší objekty v severním křídle, patrně někdejší biskupský palác. Sgrafita na fasádách provedl Šimon Vlach

Nádvoří je tvořeno ze tří stran arkádami, čtvrtá strana je vyzdobena rustikou a chiaroscurem, představujícím především výjevy z antické mytologie. Celý obvod zámku lemují štíty, které patří k nejlepším ukázkám české renesance. V roce 1999 byl zámecký areál zapsán na seznam UNESCO.

V zámku je v současnosti přístupno 14 interiérů. Nejhodnotnějším je pozdně barokní zámecké divadlo s četnými dochovanými dekoracemi, zřízené v 90. letech 18. století.

Státní zámek Pardubice

531 16 Pardubice, Tel.: 466 799 240, web: www.vcm.cz

Pardubický zámek stojí na místě původního panského sídla, které vzniklo nejspíše na sklonku 13. století. V následujícím století se změnilo na vodní hrad. V době, kdy panství patřilo Vilému z Pernštejna (+1521) došlo k pozdně přestavbě a přístavbě východního křídla. Vilémovi synové pokračovali v dostavbách a úpravách, ale již v raně renesančním stylu. Mezi lety 1574-1579 vybudoval architekt Ulrico Aostalli rozměrný reprezentační sál ve druhém patře severního křídla, ozdobil zámeckou fasádu sgrafitem a vystavěl renesanční štíty. Přestože byl zámecký areál budován jako pevnost počátkem 16. století, jeho obranné kvality se osvědčily i v průběhu třicetileté války, kdy byl několikrát marně dobýván.

Pardubický zámek je vzácným dokladem přechodu mezi hradem a zámkem. Takto rozsáhlý objekt s vrcholem pozdně gotického opevňovacího systému nemá u nás obdobu. Ve třech rytířských sálech jižního křídla se v rozsáhlých fragmentech dochovala raně renesanční malířská výzdoba. Výjev ve Vojtěchově sále ze starozákonního biblického příběhu Samsona a Dalily je datován rokem 1532 a jedná se tak o nejstarší známou renesanční nástěnnou malbu na území Čech. Zámek slouží účelům muzea a galerie a je samozřejmě veřejnosti přístupný. K jednomu rohu zámeckého areálu přiléhá historické centrum města, které rovněž stojí za pozornost.

Státní hrad Kunětická Hora

533 52 Staré Hradiště, Tel.: 466 415 428, web:www.kuneticka.hora.cz

Nejstarší stavba hradního typu odhalená probíhajícím archeologickým průzkumem, vznikla zřejmě na přelomu 13. a 14. století. Další již doložené úpravy a rozšíření hradního komplexu provedl na počátku 15.stol. Diviš Bořek z Miletínka. Na konci 15. století začali Pernštejnové s rozsáhlými úpravami a hrad dostal v jejich době reprezentační pozdně gotické místnosti. Na počátku 20. století proběhla na hradě zásadní rekonstrukce podle projektu D. Jurkoviče.

Dnes si mohou návštěvníci prohlédnout expozice hradního muzea, Rytířský sál, sklepení s archeologickou expozicí, hradní kapli a vystoupat na věž, z jejíchž okének je dobrý výhled všemi směry. Na hradě se pořádá řada kulturních akcí, svou letní scénu zde má i Východočeské divadlo v Pardubicích.